Česká debata o adaptaci krajiny na klimatickou změnu se v posledních letech rozvinula do intenzity. Stále častěji se oceňují velké i malé přírodě blízké projekty, ať už jde o obnovu šumavských rašelinišť nebo tůní v zemědělské krajině. Abychom však z omezeného množství vody, které na území České republiky naprší, vytěžili maximum, musíme opustit intuitivní krátkozraké nadšení a přejít k zodpovědné celoplošné vodohospodářské bilanci a rozvaze. V nastupující éře extrémů počasí totiž rozšiřování permanentně napuštěných ploch tam, kde to z pohledu celé republiky nedává velký smysl, může paradoxně sucho i povodňová rizika dokonce i prohlubovat. (Text vznikl s využitím AI Gemini.)ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy










