Krvavý kníže Svatopluk Olomoucký: Dal vyvraždit Vršovce, sám dostal ránu do zad

Přemyslovec Svatopluk Olomoucký, původně kníže olomouckého údělu a od roku 1107 český kníže (nepleťme si jej se Svatoplukem I., panovníkem Velkomoravské šíře z 10. století, známým z legendy o třech prutech) byl nejspíše prvorozeným synem olomouckého údělného knížete Oty Olomouckého a Eufemie Uherské z rodu Arpádovců a synovcem prvního českého přemyslovského krále Vratislava II.

„Pán smělý a podnikavý, plný ctižádosti a bojovné odvahy, bystroumný a opatrný, ale také náruživý, bujný a divoký a mistr v líčení lstivých úkladů,“ napsal o něm František Palacký.

Uprostřed bojů o moc

Po dosažení dospělosti, zřejmě v roce 1095 (přesné datum Svatoplukova narození neznáme), převzal po své matce správu olomouckého údělu, tedy historického území severní a východní Moravy spadajícího pod vládu Přemyslovců.

Vstoupil tím do jednoho z mnoha bojů o moc nad rodícím se českým státem, neboť král Vratislav II. zemřel začátkem roku 1092 na následky pádu z koně a nový kníže Břetislav II. (nejstarší Vratislavův syn, který se však nestal králem, neboť titul českého krále v té době nebyl ještě pro Přemyslovce dědičný) hodlal zajistit nástupnictví svému mladšímu bratru Bořivojovi, aniž by vzal ohled na to, že jeho skutečným nástupcem má být kníže brněnského údělu Oldřich Brněnský coby nejstarší žijící Přemyslovec.

Oldřich si to nedal líbit, a když Břetislav podlehl těsně před Vánoci roku 1100 následkům atentátu a Bořivoj skutečně usedl na uprázdněný knížecí stolec, vytáhl proti němu s německou pomocí do Čech.

close info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo zoom_in Špatně dochovaná freska s pravděpodobnou podobou Svatopluka Olomouckého ve znojemské rotundě sv. KateřinySvatopluk se svým bratrem Otou ale podpořili Bořivoje a Oldřich si nezajistil podporu ani u českých pánů, takže se nakonec bojovému střetnutí vyhnul a poté, co se obě vojska setkala u Malína, se raději stáhl na jižní Moravu.

Skutečné válečné ostruhy si tak Svatopluk vydobyl až v roce 1103, kdy opět po Bořivojově boku vytáhl do Polska. A právě v té době se u něj projevily vlastnosti popisované Palackým, tedy ctižádostivost a bojovnost, kombinované ovšem s jistou zákeřností.

„Tehdy se přesvědčil, že pražský kníže nevyniká bojechtivostí, a tak se rozhodl, že ho zbaví vlády. Roku 1105 táhl do Čech s menším vojskem, ale o to odhodlanějším, když si předtím zajistil krytá záda spojenectvím s Polskem i Uhry,“ uvádí publikace Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918.

Jedna lest střídá druhou

Protože jeho skrovná armáda na dobytí Prahy nestačila, zkusil si podle kronikáře Kosmy pomoci lstí a vyslal množství vyjednavačů „ke všelikému pomlouvání, slibování a podplácení dobře vystrojených“. Ani to mu ale pražské brány neotevřelo, a když pak byl navrch „od jedné služky stojící na hradbách nesmírně potupen“, vrátil se zpátky na Moravu.

Nedal se tím ale odradit a když nevyšla jedna lest, zkusil o dva roky později druhou: poslal k Bořivoji II. svého důvěrníka, který předstíral, že přichází Svatopluka zradit, a přitom označil za jeho spojence Bořivojovy přední věrné rádce.

Kníže zareagoval podle Svatoplukova záměru – v obavě ze zrady nechal své stoupence a skutečné pilíře své moci sesadit, což mělo dominový efekt, protože pak se od něj začali odvracet i další, včetně jeho vlastního bratra Vladislava.

„Svatopluk získával na svoji stranu mocné lidi v Praze. Poučil se z minulých chyb, na tomto selhal jeho plán v roce 1105. Na jaře 1107 po poradě s Čechy se Svatopluk pokusil znovu zmocnit trůnu. Úspěšně, 14. května byl dosazen na trůn. Olomoucký úděl přenechal Otovi a zaručil, že po jeho smrti bude příštím knížetem Vladislav, který nedávno opustil stranu svého bratra,“ píše historik Jan Škvrňák na stránkách Středověk.

Bořivoj prchl do Německa, kde našel dočasné zastání u římského císaře Jindřicha V. Ten povolal Svatopluka k sobě a dal jej vsadit do vězení, zatímco Bořivoje poslal coby knížete zpět do Čech. Jenže Bořivojovu družinu rozprášil Svatoplukův bratr Ota, samotný Bořivoj uprchl, a Svatopluk se později vykoupil z císařského vězení 10 tisíci hřiven stříbra, které vyždímal ze zuboženého českého knížectví.

Vyvraždění Vršovců

Pokažené a napjaté vztahy s římským císařem trochu napravilo až Jindřichovo tažení do Uher, při němž si vyžádal Svatoplukovu podporu, a ten mu ji rád poskytl, protože ho válčení bavilo. Ale zatímco plenil Slovensko, do Čech a na Moravu vtrhli Poláci.

„Během obléhání Prešpurku (dnešní Bratislavy) se Svatoplukovi doneslo, že do Čech mezitím vpadl polský kníže Boleslav III. Křivoústý a s ním prý i vyhnaný Bořivoj, s nímž se údajně spikl předák Vršovců Mutina,“ uvádí spisovatel Jan Bauer v knize Ženy z rodu Přemyslovců.

Ať už byla ona slova o spiknutí pravdivá nebo ne, oddíly vedené rodem Vršovců polský nápor skutečně nezastavily, takže se Svatopluk musel z uherského tažení rychle vrátit, aby zachránil, co se dá.

Polská vojska se ještě před jeho příchodem stáhla, čímž uvolnila českému knížeti ruce k pomstě na nenáviděném konkurenčním rodu, jehož se tak navíc mohl definitivně zbavit.

„Všechny vršovské předáky nechal 27. října 1108 shromáždit na hradě Vraclav nedaleko Vysokého Mýta. Přímo na Vraclavi byl zabit Mutina s celou družinou. Jednomu z nich, Neušovi, se sice podařilo z hradu uprchnout, ale podle Kosmase byl ihned chycen a zraku zbaven. Dalšího předáka Vršovců Božeje zastihli přemyslovští katané na Libici, kde byl kastelánem. Nejprve zabili jeho syna Bořutu, a pak i samotného otce,“ píše Bauer.

V následujících dnech se na Vršovce pořádaly po celé zemi doslova hony, jimž padlo za oběť až tři tisíce mužů, žen a dětí. Jen některým se podařilo utéct do Polska nebo Uher.

Ztráta oka a rána do zad

Sám kníže se ale z (neúplné) likvidace proklínaného rodu dlouho neradoval, protože musel hasit další oheň. Uhři, kteří mu nezapomněli jeho vpád, vtrhli v odvetě na Moravu, takže vyjel proti nim. Aby neztrácel čas, cestoval i v noci, a při noční jízdě lesem mu jedna větev vypíchla oko.

Dočasně ho to zastavilo, ale jakmile se mu rána zhojila, vrátil se do sedla. Už v únoru roku 1109 Svatopluk nenadále zaútočil na Nitru, vyraboval ji a odvezl si značnou kořist.

V létě roku 1109 udeřil Svatoplukův nestálý spojenec Jindřich V. na Polsko a český kníže jej opět podpořil. Před Hlohovem se mu stala tato výprava osudnou.

„Když se vracel za večerního soumraku z porady s císařem, přidal se k jeho družině neznámý jezdec, který mu v nenadálém okamžiku vrazil oštěp mezi lopatky takovou silou, že vévoda padl z koně bezduchý. Vrah využil zmatku a uprchl, a tak se můžeme jen dohadovat, že šlo o pomstu některého z Vršovců, který přežil vyvraždění rodu,“ uvádí publikace Kdo byl kdo.

Možných objednavatelů Svatoplukovy vraždy je ale víc. Zatímco Kosmas sázel na Vršovce, polský dějepisec a kronikář Gall Anonim viděl pachatele v polském knížeti Boleslavovi a podle Jana Bauera mohl být zadavatelem i německý velmož jménem Wiprecht z Grojče, přítel a rádce bývalého českého krále Vratislava II. a spojenec jeho synů včetně vyhnaného Bořivoje.

Vlastní akt vraždy přisoudili Svatoplukovi mstitelé Vršovci jménem Jan, kterému po dopadení uřezali za trest nos a vyloupli obě oči. Ostatky knížete byly pravděpodobně uloženy v Kladrubském klášteře.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy