Každý někdy v životě navštívil sběrný dvůr. Příběh jako přes kopírák. Nakládání odpadu do auta, odvoz na sběrné místo, zjištění, že tam to neberou. Cesta jinam. Čekání ve frontě, vyslechnutí povýšených pouček od obsluhy sběrného dvora, která za sebou překvapivě nemá školu etikety podle Ladislava Špačka. „Odneste si to támhle, já vám to tam nosit nebudu,“ zazní obvykle. Odtaháme všechen odpad až do k tomu určeného kontejneru a nyní přijde to nejlepší. Odměna na závěr. Uhrazení poplatku jako pokuta za to, že jsme celé tohle peklo absolvovali. Není se čemu divit, že stále více lidem dochází trpělivost a nebezpečný odpad končí v lesích a rybnících.

Pneumatiky v rybníce přece nikomu nevadí

Nijak jinak si nelze vysvětlit dlouhá léta trvající apatii státu ve věci problematiky sběrných dvorů. Poslední dobou dochází k rozdělování významného množství peněz ve formě dotací zacílených na jednotlivce a soukromé firmy. Jejich smysl je diskutabilní. V případě dotací pro firmy často končí využity buď na nesmyslné a účelové projekty nebo pokřivují volný trh tím, že tečou do již zaběhlých firem a poškozují konkurenci. V případě dotací pro jednotlivce pak podporují zejména invazi parazitních firem do dotovaných odvětví. To vede k likvidaci tradičních a solidních firem, prodeji nekvalitních produktů s krátkou životností a stavu, kdy veškerou dotaci de facto vysaje prodejce, který dotovaný produkt přímo úměrně předraží.

Na dotace peníze jsou, na ocenění poctivosti nikoli

Úkolem státu by měl být v první řadě společenský blahobyt. Tedy blahobyt celé společnosti jako takové, nikoli pouze vyvolených jednotlivců či firem. Občan by proto měl být motivován a oceňován za to, že se chová pozitivně vůči svému okolí a vůči dalším generacím. Likvidace nebezpečného odpadu, který musí být vydán do sběrného dvora, je krásnou ukázkou absolutního selhání státu v tomto směru. Místo, aby byl občan za poctivé chování, které jej stojí čas, nervy a práci, odměněn, je naopak pokutován formou poplatku, který musí za likvidaci uhradit.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Leonardo DiCaprio postavil sobě a své mamince dřevostavbu v Malibu

Pokuta? Nebuďme naivní

Asi stěží se lze spoléhat na potenciál odstrašení formou pokuty, kterou lze udělit za nelegální skládku. Pravděpodobnost, že bude nepoctivý občan nachytán, jak někde nelegálně vyhazuje odpad, je mizivá. Je tedy naprosto jasné, že motivace touto formou, tedy strachem, nefunguje a fungovat nebude. Jediná rozumná motivace je formou pozitivní, tedy ideálně finanční odměny podobně, jako je tomu při sběru kovu či papíru.

Všichni plaťte

Ne každý ví, že již delší dobu platí povinnost odvodu poplatků za likvidaci různých forem odpadu přímo na úrovni výrobců či dovozců. Jakmile si tedy koupíte jakýkoli produkt, vězte, že z něj prodejce již odvedl poplatky různým kolektivním systémům, které posléze likvidaci toho či kterého druhu odpadu garantují. Typicky se jedná o poplatek za obaly a poplatek za likvidaci elektroodpadu. Peněz se tedy v tomto odvětví otočí víc než dost. Kde ale jsou?

KVÍZ: Kam vyhodíte tubu od zubní pasty nebo staré CD? Otestujte se, zda správně třídíte odpad

Čisté lesy a rybníky nejsou veřejný zájem?

Nabízí se otázka, proč je systém nastaven takto komplikovaně a neefektivně. Neztrácí se peníze v byrokracii? To je asi otázka, na kterou si musíme odpovědět sami. Stejně jako na otázku, proč něco tak pro společnost zásadního, jako je likvidace nebezpečného odpadu, není pro stát takovou prioritou, aby ji komplexně převzal pod svá křídla a alokoval do ní peníze místo placení pochybných dotací, které mají mnohdy spíše společensky škodlivý dopad.

ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy

Doporučené