Kočka divoká na fotopasti na Křivoklátsku.

Zdroj | AOPK ČR

Snímky z fotopastí z posledních měsíců ukazují, že v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko žije zřejmě více koček divokých. Na záznamech se objevuje samec, který byl zachycen už vloni v listopadu či v letošním lednu. Videa z fotopastí pak zaznamenala ještě zřejmě další dva jedince na jiných místech, tento výskyt je však třeba ještě ověřit. Analýza DNA již s jistotou potvrdila, že samec zaznamenávaný od listopadu je příbuzný s kočkami divokými z Doupovských hor.

„Podařilo se nám nalézt chlupy, které kocour zanechal nedaleko fotopasti. Analýza DNA, kterou provedl Ústav zoologie obratlovců v Brně, potvrdila, co jsme očekávali – kocour je příbuzný kočkám divokým z oblasti Doupovských hor. Nyní se pokusíme najít genetický materiál i od dvou dalších koček, abychom s jistotou ověřili, že se jedná o dvě různá zvířata, zjistili jejich pohlaví a příbuznost. To by nám mělo dát jasnější obrázek o stavu a původu zdejší populace. Důležité také bude odhadnout, jak kočky na Křivoklátsko z oblasti Doupova doputovaly, a případně se zaměřit na riziková místa, kterými musely projít,“ vysvětluje Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

„„Na Křivoklátsku jsou listnaté a smíšené lesy v různém stádiu vývoje, s bujným podrostem a členitým terénem se skalními výchozy. Že jsou právě toto vhodné životní podmínky pro kočku divokou, dokazují opakované záznamy výskytu této šelmy. Vypovídá to také o ojedinělých hodnotách tohoto území. Pro zachování rozmanitosti zdejší přírody je důležité toto území ochránit, aby nadále poskytovalo útočiště vzácným druhům,“ doplňuje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Kočka divoká je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů. Limitujícím faktorem je pro ni výška a délka sněhové pokrývky, proto v zimě často sestupuje do nižších poloh pod trvalý výskyt sněhu. Ohrožují ji střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu. Oproti podobně zbarveným domácím mazlíčkům je však větší a především podstatně zavalitější. Váží až osm kilogramů, délka těla i s ocasem může přesahovat u dospělých jedinců jeden metr, výška v kohoutku činí 30-40 cm.

Z české přírody vymizela kočka divoká někdy v průběhu 19. století. Jedním z důvodů je zřejmě přeměna lesů na smrkové monokultury, intenzivní lesnické hospodaření a lov. První novodobý doklad o jejím výskytu je z Krušných hor, kde byla ulovena v roce 1952, další konkrétní pozorování ale chyběla. Teprve počátkem nového tisíciletí se především v souvislosti s používáním moderní metody mapování, tzv. fotopastí, podařilo opětovný výskyt potvrdit na Šumavě, v Českém lese, Slavkovském lese a jiných lokalitách.

Na Moravě se kočka divoká pravděpodobně trvale vzácně vyskytovala na česko-slovenském pomezí, počet pozorování však po roce 2000 stoupá i zde. K jednotlivým případům pozorování je však potřeba přistupovat obezřetně, zejména proto, že se může křížit s kočkou domácí. Pro definitivní potvrzení výskytu se proto dnes používají genetické rozbory trusu a srsti. I podle nich se zdá, že počty těchto tajemných lesních tvorů skutečně rostou.

Na Křivoklátsku provádějí zoologové Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Karel Lankaš a Josef Jedlička intenzivní monitoring šelem prostřednictvím fotopastí a sledováním pobytových stop již více než tři roky. Přitom spolupracují s experty Jiřím Sochorem a Vladimírem Čechem monitorujícími kočku divokou na Doupovsku a pracovníky lesnických organizací působících v oblasti Křivoklátska. Cílem je zjistit rozsah výskytu tohoto druhu v oblasti.


reklama


ZDROJ ZDE ✅ REKLAMU ✅ můžete mít zde například formou zpětného odkazu více :Ceny reklamy

Doporučené